V posledních letech sice ubývá pracovních úrazů, roste ale počet zaměstnanců, kteří mají problémy dostat odškodné.

Zaměstnavatelé pracovní úrazy často neuznávají v situaci, kdy se zaměstnanec zraní při činnosti, která nesouvisí s jeho pozicí. Třeba když se vrátný rozhodne pomoci paní, které spadl prstýnek do výtahové šachty, a zlomí si nohu. V takovém případě zaměstnavatel může namítnout, že se jedná o činnost, která nesouvisí s náplní práce. Jiná věc je, pokud úkol nesouvisející s náplní zadá sám šéf. Když se při jeho plnění zaměstnanec zraní, nárok na odškodnění má.

Zaměstnavatelé často také neuznají odškodnění kvůli nedodržení bezpečnosti. První věc, kterou bude při evidenci úrazu zaměstnavatel řešit, je, zda měl zaměstnavatel například rukavice, brýle, helmu či další povinné ochranné pomůcky a zda byl střízlivý. Člověk by se také v práci neměl ohrožovat svou lehkovážností. Pokud se například pokusí zvednout sám příliš těžké břemeno a strhne se, v takovém případě by zaměstnavatel mohl namítat, že se jedinec sám vystavil nebezpečí.

Problém posledních let je také to, že klesá renta, kterou dostává zaměstnanec, který nemůže kvůli úrazu pracovat. Tato renta dosahuje výše rozdílu mezi průměrným výdělkem dosahovaným před vznikem škody způsobené úrazem a výdělkem dosahovaným po úraze, který je odvozován z minimální mzdy. Ta v poslední letech roste a s tím lidem po úraze paradoxně klesá příjem. Na problém, který vznikl změnou zákona před deseti lety, upozornil i úřad ombudsmanky. Ten již zákonodárcům doporučil vymyslet nový způsob výpočtu této renty.